Střípky od Poledního kamene

1. ledna 2017 v 20:19 | Havranka |  Z okrajů školních sešitů
Na okrajích školních sešitů nevznikají jenom zbojincké verše. Občas taky kresbičky. Někdy havrani na plotu... někdy třeba zvíře s hnědou srstí, co se vyhřívá na Poledním kameni. Na Štajnu. No víte, tam na Bachu, kousek od Nejdku a Kraslic, tam v centrálním Krušnohoří...

"Kam to bude, mladý muži?"
"Do Bachu..."
"Kam?"
"No do Bachu..."
"Jó, vy myslíte Dolní Potok!"
"Ne. Bach. To je ještě o kousek dál..."


Dům Jáchyma Smolaře.
Když dřevěný shořel, postavili nový, z kamene. A mysleli si, že v něm generace Smolařů budou žít už věčně...

 

O rybce a o dvou chlapcích

17. března 2016 v 22:21 | Havranka |  Z okrajů školních sešitů
Zkus to znovu - téma týdne mě praštilo do očí, když jsem právě přidávala svůj baladicko-poetický pokus na šuhajovské téma. Nebyl to totiž pokus první. Když jsem, asi před rokem, prožívala "první fázi" koločavského poblázenění, jehož pozdějším následkem je i založení blogu s lehce ujetým názvem Havranka na plotu (bylo tu, není tu... bylo víno v sudě, teď tam voda bude), vrhla jsem se do vlastní veršované parafráze onoho již tolikrát interpretovaného zbojnického příběhu. Nebyla to parafráze příliš zdrařilá. Snad příliš překombinovaná, příliš sešněrovaná dějovou linií. Ale vznikala tak dlouho na okraji mého sešitu českého jazyka, že ji mám svým způsobem ráda. Cestou do školy mi v uších znělo:
"Do sítí lapený, s vinou či bez viny..."
Druhou fází onoho pobláznění procházím právě teď. Má na tom svou zásluhu Městské divadlo v Mostě a jeho odvrácená tvář Nikoly Šuhaje, kterou jsem měla tu čest zhlédnout v prosinci loňského roku. Už zase jsem myslí v Koločavě.
...už zase črtám na okraje školních sešitů havrany na plotu a zbojnické verše. Zkouším to znovu. A ještě znovu. Jinak. Pořád dokola...

Poloniny nad Sucharem,
žandár slídí za Šuhajem,
na rameni karabinu,
padl strach na Verchovinu.

Rybka, ptáček, žebro tvoje,
cos jej držel, dávno to je.
Za rybkou teď žandár slídí,
plavat za ním viděli ji.

Spěchej, chlapče, spěchej za ní,
co den chodí žandár mladý.
A ty druhý pozor dej si,
přec rybčin jediný nejsi.

Leží chlapec, leží tiše,
ptáčkův pláč už neuslyše.
Zanedlouho leží druhý,
měl jsi, chlapče, špatné druhy.

Co jsi, rybko, cos dělala,
že jsi dvěma srdce dala,
není svátek jak všední den,
jiného za muže si vem.


Kam dál

Reklama