O rybce a o dvou chlapcích

17. března 2016 v 22:21 | Havranka |  Z okrajů školních sešitů
Zkus to znovu - téma týdne mě praštilo do očí, když jsem právě přidávala svůj baladicko-poetický pokus na šuhajovské téma. Nebyl to totiž pokus první. Když jsem, asi před rokem, prožívala "první fázi" koločavského poblázenění, jehož pozdějším následkem je i založení blogu s lehce ujetým názvem Havranka na plotu (bylo tu, není tu... bylo víno v sudě, teď tam voda bude), vrhla jsem se do vlastní veršované parafráze onoho již tolikrát interpretovaného zbojnického příběhu. Nebyla to parafráze příliš zdrařilá. Snad příliš překombinovaná, příliš sešněrovaná dějovou linií. Ale vznikala tak dlouho na okraji mého sešitu českého jazyka, že ji mám svým způsobem ráda. Cestou do školy mi v uších znělo:
"Do sítí lapený, s vinou či bez viny..."
Druhou fází onoho pobláznění procházím právě teď. Má na tom svou zásluhu Městské divadlo v Mostě a jeho odvrácená tvář Nikoly Šuhaje, kterou jsem měla tu čest zhlédnout v prosinci loňského roku. Už zase jsem myslí v Koločavě.
...už zase črtám na okraje školních sešitů havrany na plotu a zbojnické verše. Zkouším to znovu. A ještě znovu. Jinak. Pořád dokola...

Poloniny nad Sucharem,
žandár slídí za Šuhajem,
na rameni karabinu,
padl strach na Verchovinu.

Rybka, ptáček, žebro tvoje,
cos jej držel, dávno to je.
Za rybkou teď žandár slídí,
plavat za ním viděli ji.

Spěchej, chlapče, spěchej za ní,
co den chodí žandár mladý.
A ty druhý pozor dej si,
přec rybčin jediný nejsi.

Leží chlapec, leží tiše,
ptáčkův pláč už neuslyše.
Zanedlouho leží druhý,
měl jsi, chlapče, špatné druhy.

Co jsi, rybko, cos dělala,
že jsi dvěma srdce dala,
není svátek jak všední den,
jiného za muže si vem.



A jak že vypadala ona verze původní?


Zvali tě banditou, hrdinou, vrahem,
silnými slovy v životě tak mladém.
A žes nechtěl padnout pro zem a její pány,
dostals do života štěstí od Morany.

Štěstí či prokletí? Ratolest zelená
- střely odežene, srazí na kolena.
Rybka tvá v jezeře polonin plave,
a jiný ji slovy lásky klame.

Klame, nebo pravdu říká?
a co si počít má Eržika,
když tys pro ni jak sváteční den,
on všechno ostatní, jen.

Jen - její záchranné lano,
jenž nezmizí, když přijde ráno.
Na rameni karabinu nosíte oba
- jedna četníka a druhá banditova.

Banditova, co pro život se chtěl rvát,
lidem milovaný, než začali se bát.
Pavučina strachu plodí zradu
padla i na kolébku, Koločavu.

Koločavu, ta zabila Juraje.
kterého, ptáš se? Drače či Šuhaje?
Jeden nenáviděl, druhý tě ctil
oběma zahalil žití tvůj stín.

Do sítí lapený,
s vinou či bez viny,
štěstí od Morany
sis do hrobu vzal.




Ale víte, jak to bylo v Baladě...
Svět bude vypadat jinak!
Svět bude pořád stejný...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 18. března 2016 v 5:08 | Reagovat

Balady jsou pro unylé vdovy. Ty hravě zvládáš i romance! :)

2 Havranka Havranka | 18. března 2016 v 10:33 | Reagovat

[1]: Vážně? To mě těší :-D
Díky za zastavení a milou reakci :-).

3 Hanka Hanka | 20. března 2016 v 22:19 | Reagovat

Tady se projevil básnický talent! Klaním se, i když tohle téma jde trošku oklikou kolem mě. Každopádně velmi zdařilá dílka, jak staré, tak nové. :o)

4 Havranka Havranka | 20. března 2016 v 22:21 | Reagovat

[3]: Jé, díky Haničko, za milý komentář :).
Básnický talent jo? :D To děkuji :D

5 Hanka Hanka | 20. března 2016 v 22:26 | Reagovat

[4]: Ano, ano. Básnický talent. Teď už ti to nikdo neodpáře. :D

6 Havranka Havranka | 21. března 2016 v 8:11 | Reagovat

[5]: Vrchní kejklíř k vašim službám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama